Kanice za Hildprandtů, Schmidtgräbnerů a Helversenů
Josefa Hildprandta zastihli kolem poloviny 18. století na Kanicích komisaři sestavující podklady pro tzv. tereziánský katastr český. V Kanicích tehdy žilo 22 poddanských rodin, ke statku dále patřilo 14 hospodářů v Hradišti, 4 v Příkřici a 4 v Únějovicích (zbývající část vsi Únějovice patřila k Chudenicím). Ve fasi (přiznání) pro Kanice je uveden 1 kovář a panský ovčín se 350 ovcemi, druhý panský ovčín se 230 ovcemi stál v Příkřicích, dále tu v panské chalupě žila židovská rodina, jejíž živitel byl židovským řezníkem a zabýval se košer porážením dobytka. Součástí vrchnostenského hospodaření byly stejně jako v minulosti násadní a výtažní rybníky. Jmenovány jsou Horní a Dolní rybník, Lískovec, Zámecký rybník (jednalo se o vodní příkop bývalé tvrze), Návesní, U ovčína, Ratejna, U silnice, Roháč a Pod Přikřicemi. Vrchnostenské hospody se nacházely v Kanicích, Hradišti a dokonce i v Příkřici. Majiteli kanického statku patřil též mlýn o jednom kole v Únějovicích. Kanický vrchnostenský pivovar tehdy produkoval kolem 140 čtyřvěderních sudů piva ročně, což je cca 350 ha.21) V té době je v Kanicích připomínán zámecký kaplan Jan Hiršenfeld, který byl v roce 1750 administrátorem fary v Kolovči.
Spolu s Kanicemi koupil Hildprandt blízký statek Osvračín a můžeme jej považovat za iniciátora přestavby tamního šlechtického sídla. Osvračín byl Hildprandtovi patrně bližší než Kanice, když v roce 1766, 12. října zemřel, dal se pohřbít do kostela Narození Panny Marie v Osvračíně, kde je dosud zachován jeho heraldický náhrobník.22) Již o 10 let dříve, v roce 1756, prodal Hildprandt kanický statek Josefu Jáchymovi Schmidtgräbnerovi z Lusteneggu (Lustenecku).
Schmidtgräbnerové pocházeli z německého Pasova. Josef Jáchym byl od poloviny 40. let do počátku 60. let 18. století hejtmanem plzeňského a následně klatovského kraje.23) Vedle Kanic držel ještě blízké Radonice a nepříliš vzdálené Miletice. O své statky pečoval a měl zálibu ve stavbách. Stavebních úprav se v roce 1765 dočkal i kanický zámek. Schmidtgräbner dal střední prostor severního křídla zámku, který původně sloužil jako průjezd brány a později snad jako obytné místnosti, přebudovat na kapli sv. Jana Nepomuckého. Plackové klenby kaple s mladší freskovou výzdobou jsou dosud zachovány. Stavělo se také na Mileticích, kde stál další Schmidtgräbnerův zámeček. Zde dal rovněž vystavět samostatně stojící kapli zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému, v níž byla ruku 1901 nalezena, uzavřena v mosazném pouzdru, pamětní listina s malovanými znaky této rodiny. Další zámeček vybudoval i v Radonicích. Zemřel dne 8. listopadu 1766. Za místo posledního odpočinku si vybral kostel sv. Prokopa v Běhařově, pod jehož farní správu Miletice spadaly. Zde je dosud zachován jeho setřelý heraldický náhrobník se zbytky textu, jenž hlásá, že Josef Jáchym se dožil 73 let.24)
Jeho syn Jan Nepomuk Václav (1753–1819), který získal vedle jména otcova oblíbeného světce i jeho statky, byl v roce 1791 povýšen do stavu svobodných pánů. Na Kanicích je z neznámých důvodů zmiňován až od roku 1777. Za manželku měl Annu, rozenou Vidršpergárovou z Vidršperka. S ní měl Jan Václav minimálně 6 dětí, které jsou zapsány v matrice fary Lštění.25) Z těchto dětí zemřely 4 v dětském věku. V roce 1802 Jan Václav všechny zděděné statky prodal a z Kanic odešel.
Za Schmidtgräbnerů se církevní správa Kanic, které spadaly pod faru do Kolovče, změnila. V roce 1787 se Lštění, které bylo ve středověku samostatnou farností a poté spadalo pod Koloveč, stává lokálií s vlastním knězem. Od roku 1888 se ale lštěňská lokálie stává opět farou.26)
Novými majiteli zemsko-deskového statku Kanice se stali poprvé v jeho historii nešlechtici – sedláci z Chebska Martin Bollant a Kašpar Froidl. Ti jej ale již v roce 1804 prodali Janu Elsenwangerovi, jehož otec byl majitelem Elsenwangerova knihkupectví v Praze. Podle matriky zemřelých fary Lštění byl v roce 1805 majitelem statku Josef Elsenwanger, jemuž se tu narodil syn Vilém. Matkou dítěte byla Kateřina, rozená Hernschlová z Prahy. Za Elsenwangerů byl správcem panství František Hrdlitschka. Elsenwangerové ale Kanice v roce 1809 prodali pražskému měšťanu Josefu Bubníkovi, od kterého je již v roce 1810 koupil za 292.000 zlatých Karel Helversen, svobodný pán z Helversheimu (*1778, †1847). Karel Helversen zastával úřad c. k. komořího. Roku 1802 se oženil s Marií Annou, dcerou Jana Prokopa, hraběte Hartmanna z Klarštejna.27) Měl syny Karla (*1807, †1848), Prokopa (*1808, †1866) a dcery Marii a Viktorii. Poměrně podrobný popis Helversenova statku přináší Sommerova topografie z roku 1839. Tak např. ke Kanicím tehdy náleželo 333 jiter (214 sáhů) dominikálních – vrchnostenských polností a 774 jiter (404 sáhů) rustikálních polností obhospodařovaných poddanými. Dále 343 jiter (1334 sáhů) dominikálních lesů a 34 jiter (174 sáhů) lesů rustikálních. Pod Kanice spadala část vsi Hradiště, část Únějovic a víska Přikřice se dvorem. Při velkostatku jsou vyjmenovány následující živnosti: šenkýř, sládek, vinopalník, bednář, 2 řezníci, draslář, hostinský, tkadlec, zednický mistr, mlynář (Radonický mlýn), 2 kováři, 4 krejčí, 3 ševci, 2 truhláři, cihlář a tesařský mistr. Obchod provozovalo 5 kramářů a podomních obchodníků. V Kanicích stálo 76 domů, v nichž žilo 481 obyvatel, mezi nimi 8 židovských rodin. Obyvatelé se živili zemědělstvím a řemesly. Chudší obyvatelstvo si přivydělávalo domácí prací pro kdyňskou přádelnu a domažlické podniky. Samostatnou součástí kanického statku byl i stateček Radonice.28)
Karel Helversen starší, pán na Kanicích a Radonicích zemřel 4. června 1847 a s manželkou Annou (*1787, †1813) a dcerou Annou (*1803, †1847) jsou pohřbeni pod společným náhrobkem na hřbitově v Lštění. Podle lštěňské farní kroniky byl tento náhrobek v roce 1897 přemístěn ze středu hřbitova k východní zdi. Zde byl v roce 2015 nalezen a zdokumentován. Doplňující informace o úmrtí kanických Helversenů obsahuje matrika zemřelých fary Lštění.29)
S příchodem Helversenů do Kanic nastal čilý stavební ruch, který výrazně poznamenal zámek. O přestavbách, které nejsou historickými prameny zachyceny, nás informují výsledky dendrochronologické analýzy zámeckého krovu. Díky nim víme, že v roce 1839 byly obnoveny krovy nad východním, jižním a severním křídlem, v roce 1851 byla přestavba dokončena zvýšením a zastřešením západního křídla. Při této příležitosti došlo rovněž k úpravě interiérů prvního a druhého patra zámku.30)
Po Karlu Helversenovi pokračoval v rekonstrukci zámku až do smrti v roce 1866 syn Prokop. Po smrti Viktorie Marie, baronky Helversenové v roce 1871 mění Kanice opět vrchnost.
Novým majitelem velkostatku Kanice a Radonice se v průběhu roku 1871 stal Ferdinand Karel Vilém ze Skal a Groß-Ellgutu, který již vlastnil statek Kobylá. Rodina Skalů, jak je nazývána v obecní kronice, pocházela ze Slezska.31) Kanice nejprve zdědil Ferdinandův syn baron Karel Ferdinand (1844–1914), který tu dle kanické obecní kroniky po dva roky hospodařil se spolužákem Šmardou. Když se potom jeho mladší bratr Bedřich František (1846–1920) oženil, prodal mu v roce 1873 Karel Ferdinand Kanice za 106.500 zlatých. Pobyt rodiny Bedřicha Františka na Kanicích dokládají novorozenci Ferdinand Karel (*30. 7. 1874) a Marie Gabriela (*14. 10. 1876), které zde na svět přivedla jeho manželka Adalberta „von Beessund Chrostin“, jejíž rod pocházel rovněž z Těšínska ve Slezsku. Bedřich byl v letech 1877–1882 poslancem českého zemského sněmu, byl rovněž dobrým ekonomem a přispěl k oživení velkostatku i vrchnostenského pivovaru. V roce 1873 činil výstav kanického pivovaru celkem 285 čtyřvěderních sudů, tj. více než 725 ha piva, což bylo jeho historické maximum. V komerčním prostředí vytvořeném po roce 1869 se ale malý pivovárek nemohl dlouho udržet.32) Konec vrchnostenského pivovaru, který fungoval nejpozději od poloviny 17. století, nezvrátily ani snahy barona Bedřicha ze Skal a Groß-Ellgutu a jeho sládků Josefa Radla (1873–1874), Františka Krejčího (1874) a Karla Skaly (1875) o zvýšení výstavu piva. A tak se v roce 1875 vařilo v Kanicích pivo naposledy. V roce 1882, dne 17. června, prodává Bedřich Kanice za 212.000 zlatých dr. Františku Škodovi (*1801, †1888), který je předal synu Robertovi.33)
21) Tereziánský katastr český, rustikál, svazek 2, Praha 1966, str. 19; dominikál, svazek 3, Praha 1970, str. 226–227.
22) Citace v poznámce 17, str. 50.
23) Mašek Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti, díl II, Praha 2010, str. 241.
24) Vaněk Ferdinand, Hostaš Karel: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu domažlickém, Praha 1902, str. 9, 76–77, 100–101.
25) Dle matriky zemřelých a narozených fary Lštění č. 2 se na kanickém zámku nejprve narodila dcera Marie Terezie (*8. 10. 1784, †3. 6. 1794), dále syn Ferdinand Bedřich (*6. 1. 1787, †9. 8. 1788), kterému byl za kmotra hrabě Ferdinand Trauttmansdorff z Horšovského Týna, Marie Walburga (*17. 7. 1788), Marie Johanna Nepomucena Vincenta (*17. 6. 1790, †28. 10. 1791 na neštovice), Johanna (*17. 10. 1791) a Marie Terezie (*13. 3. 1793, †27. 10. 1794), při křtech a úmrtích se většinou objevuje lštěňský farář Hillarius Hartvík, případně zámečtí kaplani Josef Pistorius, Václav Kilián a Karel Stengl. Není bez zajímavosti, že ohledání zemřelých dětí provedl a příčinu smrti určil kanický rychtář Šimon Žežulka. Za Schmidtgräbnerů je na Kanicích v roce 1785 připomínán správce Jan Nachtmann, roku 1790–1795 zahradník Matyáš Vejvoda, roku 1794 správce František Grunwald a další úředníci. Za výpisy z matrik děkuji Antonínu Kondrysovi.
26) Citace v poznámce 10, str. 109–113.
27) Citace v poznámce 23, díl 1, Praha 2008, str. 345.
28) Sommer Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen, Klattauerkreis, Prag 1839, str. 195–199.
29) Matriky zemřelých fary Lštění č. 2, 9 a 11 obsahují zápisy o úmrtí všech kanických Helversenů. Karel starší zemřel v Kanicích ve věku 70 let (dle data na náhrobku v 69 letech), dne 4. července 1847 na ochrnutí plic. Zemřel náhle, nezaopatřen a byl pohřben v Lštění na hřbitově zvaném tehdy „Sleman“ chudenickým farářem Kašparem Němečkem. Karlova manželka Marie Anna zemřela již 11. ledna 1813 v pouhých 30 letech na plicní neduživost a byla pohřbena na novém hřbitově v Kolovči, náhrobní desku však má v Lštění. Na souchotiny zemřela i jejich 43letá dcera Anna. Smrt jí zastihla ve stejném roce jako jejího otce. Jen o rok později, 16. července 1848 zemřel na kanickém zámku ve věku 41 let její bratr Karel mladší, příčinou smrti byl zánět pobřišnice. Rychlý sled úmrtí v rodině Helversenů vedl k nejasnostem, které bylo možné upřesnit pouze podle matriky zemřelých. V roce 1866, 7. července, umírá v Kanicích ve stáří 58 let, raněn mrtvicí, i baron Prokop Helversen. Poslední z rodiny, Prokopova sestra Viktorie Marie zemřela ve věku 64 let, dne 19. dubna 1871. Kanice držela až do smrti, zemřela v tereziánském ústavu šlechtičen v Praze na Hradčanech, ale pohřbena byla v Lštění.
30) Výsledky dendrochronologické analýzy byly poprvé použity v: Zámek v Kanicích (okres Domažlice), Pasport památkových hodnot, zpracoval Tomáš Karel s kolektivem v dubnu 2015 pro NPÚ, územní odborné pracoviště v Plzni.
31) Citace v poznámce 23, str. 279.
32) Jirák Jan: Chodská pivovarská chasa aneb pivovary a pivovárky okresu Domažlice, Domažlice 2012, str. 87–90.
33) Váňová Ladislava: Velkostatek Kanice 1711–1945 (1947), inventář k fondu uloženému v SOA Plzeň, pracoviště Nepomuk, Klatovy 2003, str. 5–8.